Online kytarová ladička
![Online kytarová ladička](/media/images/guitar_tuner.webp)
Až do 20. století se k ladění strunných nástrojů (včetně kytar) používaly ladičky, což vyžadovalo, aby ladiči měli dobrý hudební sluch. Ale v době industrializace se objevila mnohem pokročilejší zařízení - ladičky nezávisle a s vysokou přesností určují výšku strun. Dnes je může použít každý, dokonce i absolutní amatéři v oblasti hudby a záznamu zvuku.
Historie kytarových ladiček
Předkem elektrických ladiček pro ladění hudebních nástrojů byl přístroj Stroboconn, který americká společnost Conn vyvíjí již 40 let. V roce 1936 byl vývoj dokončen a první stroboskopické ladičky se začaly aktivně používat v hudební oblasti, včetně ladění akustických a elektrických kytar.
Zařízení Stroboconn mělo ve své konstrukci 12 stroboskopických kotoučů, které byly poháněny čtyřpólovým synchronním elektromotorem. Hřídel dokázal otáčet rychlostí až 1650 otáček za minutu a přesně ji přizpůsoboval frekvenci vstupního signálu. Zvuk z hudebního nástroje byl zesilován a přiváděn do dlouhé neonové trubice a vestavěná teplotně kompenzovaná ladička produkovala různé frekvenční signály, díky nimž se motor otáčel tou či onou rychlostí.
Výhodou tohoto zařízení byla úplná autonomie a výška tónu byla určována automaticky a s vysokou přesností. Hmatatelnými nevýhodami ale byla velikost a hmotnost tuneru. Skládal se tedy ze dvou velkých kufrů o celkové hmotnosti 70–80 liber (31–36 kilogramů) a nejčastěji se používal jako stacionární zařízení.
Více než 30 let poté, co byla vytvořena první stroboskopická ladička, uvedla Peterson Tuners na trh menší ladičku se stejným principem činnosti a stala se největším světovým výrobcem těchto zařízení. V návaznosti na něj představily TC Electronic, Sonic Research a Planet Waves svou řadu nových modelů, včetně těch, které vyrábějí tunery na bázi LED. Navzdory široké škále modelů všechny fungovaly na stejném principu a poskytovaly stejnou přesnost, která byla překonána až v 80. letech 20. století.
Toto je první automatická kytarová ladička, kterou vynalezl Kanaďan J.D. Steven Richard v roce 1982 na University of New Brunswick. Tento tuner pracoval na jiném principu: využíval technologii zpětné vazby s fázovou smyčkou. Ta „poslouchala“ frekvenci vibrující struny a roztáčela hřídel krokového motoru s převodovým poměrem 400/1, což zajistilo mnohem vyšší přesnost a kompaktnost zařízení. Na rozdíl od objemného Stroboconnu byl připevněn k ladícímu kolíku kytary.
Klipovací ladičky, vynalezené v 90. letech, se staly ještě kompaktnějšími. Autorství prvního takového zařízení patří Marku Wilsonovi z americké korporace OnBoard Research Corporation. Její první klipsová ladička v roce 1995 se jmenovala Intellitouch Tuner Model PT1 a dala se připevnit na krk kytary. Zároveň byl imunní vůči hluku na pozadí, což mu umožňovalo ladit kytaru v hlučném prostředí, během zkoušek a ladění jiných hudebních nástrojů.
Zajímavá fakta
Když už mluvíme o zajímavých faktech souvisejících s kytarovými ladičkami, můžeme uvést následující:
- Stroboskopické ladičky známé mnoha dnešním hudebníkům ze staré školy se zdají příliš objemné a nepohodlné. V tomto ohledu společnost Peterson Tuners v roce 2001 uvedla na trh řadu nemechanických elektronických tunerů s bodovými stroboskopy.
- V roce 2004 stejná společnost, Peterson Tuners, představila veřejnosti model stojanového strompboxu pro živá vystoupení na pódiu. Zařízení má stejnou přesnost jako diskové stroboskopické ladičky, ale zobrazuje informace na displeji.
- V roce 2008 Gibson uvedl na trh nový model robotické kytary (zakázková verze Les Paul) vybavený špičkou, která snímá vibrační frekvenci strun. Pomocí bočního knoflíku můžete upravit intonaci nástroje a vestavěné motorizované stroje na vřeteníku si ji v případě potřeby upraví sami.
S rozvojem techniky přestalo být ladění kytar ryze profesionálním povoláním a dnes ho zvládne i začátečník. K tomu stačí použít elektronický tuner: kompaktní, přesný a snadno ovladatelný. Je kompatibilní s klasickými, akustickými a elektrickými kytarami, namontovaný na hmatníku a zobrazuje data na vestavěné LCD obrazovce nebo na obrazovce připojeného smartphonu.