😍 Online kytarová ladička

Až do 20. století se k ladění strunných nástrojů (včetně kytar) používaly ladičky, což vyžadovalo, aby ladiči měli dobrý hudební sluch. Ale v době industrializace se objevila mnohem pokročilejší zařízení - ladičky nezávisle a s vysokou přesností určují výšku strun. Dnes je může použít každý, dokonce i absolutní amatéři v oblasti hudby a záznamu zvuku.

Historie kytarových ladiček

Předkem elektrických ladiček pro ladění hudebních nástrojů byl přístroj Stroboconn, který americká společnost Conn vyvíjí již 40 let. V roce 1936 byl vývoj dokončen a první stroboskopické ladičky se začaly aktivně používat v hudební oblasti, včetně ladění akustických a elektrických kytar.

Zařízení Stroboconn mělo ve své konstrukci 12 stroboskopických kotoučů, které byly poháněny čtyřpólovým synchronním elektromotorem. Hřídel dokázal otáčet rychlostí až 1650 otáček za minutu a přesně ji přizpůsoboval frekvenci vstupního signálu. Zvuk z hudebního nástroje byl zesilován a přiváděn do dlouhé neonové trubice a vestavěná teplotně kompenzovaná ladička produkovala různé frekvenční signály, díky nimž se motor otáčel tou či onou rychlostí.

Výhodou tohoto zařízení byla úplná autonomie a výška tónu byla určována automaticky a s vysokou přesností. Hmatatelnými nevýhodami ale byla velikost a hmotnost tuneru. Skládal se tedy ze dvou velkých kufrů o celkové hmotnosti 70–80 liber (31–36 kilogramů) a nejčastěji se používal jako stacionární zařízení.

Více než 30 let poté, co byla vytvořena první stroboskopická ladička, uvedla Peterson Tuners na trh menší ladičku se stejným principem činnosti a stala se největším světovým výrobcem těchto zařízení. V návaznosti na něj představily TC Electronic, Sonic Research a Planet Waves svou řadu nových modelů, včetně těch, které vyrábějí tunery na bázi LED. Navzdory široké škále modelů všechny fungovaly na stejném principu a poskytovaly stejnou přesnost, která byla překonána až v 80. letech 20. století.

Toto je první automatická kytarová ladička, kterou vynalezl Kanaďan J.D. Steven Richard v roce 1982 na University of New Brunswick. Tento tuner pracoval na jiném principu: využíval technologii zpětné vazby s fázovou smyčkou. Ta „poslouchala“ frekvenci vibrující struny a roztáčela hřídel krokového motoru s převodovým poměrem 400/1, což zajistilo mnohem vyšší přesnost a kompaktnost zařízení. Na rozdíl od objemného Stroboconnu byl připevněn k ladícímu kolíku kytary.

Klipovací ladičky, vynalezené v 90. letech, se staly ještě kompaktnějšími. Autorství prvního takového zařízení patří Marku Wilsonovi z americké korporace OnBoard Research Corporation. Její první klipsová ladička v roce 1995 se jmenovala Intellitouch Tuner Model PT1 a dala se připevnit na krk kytary. Zároveň byl imunní vůči hluku na pozadí, což mu umožňovalo ladit kytaru v hlučném prostředí, během zkoušek a ladění jiných hudebních nástrojů.

Zajímavá fakta

Když už mluvíme o zajímavých faktech souvisejících s kytarovými ladičkami, můžeme uvést následující:

Stroboskopické ladičky známé mnoha dnešním hudebníkům ze staré školy se zdají příliš objemné a nepohodlné. V tomto ohledu společnost Peterson Tuners v roce 2001 uvedla na trh řadu nemechanických elektronických tunerů s bodovými stroboskopy.
V roce 2004 stejná společnost, Peterson Tuners, představila veřejnosti model stojanového strompboxu pro živá vystoupení na pódiu. Zařízení má stejnou přesnost jako diskové stroboskopické ladičky, ale zobrazuje informace na displeji.
V roce 2008 Gibson uvedl na trh nový model robotické kytary (zakázková verze Les Paul) vybavený špičkou, která snímá vibrační frekvenci strun. Pomocí bočního knoflíku můžete upravit intonaci nástroje a vestavěné motorizované stroje na vřeteníku si ji v případě potřeby upraví sami.

S rozvojem techniky přestalo být ladění kytar ryze profesionálním povoláním a dnes ho zvládne i začátečník. K tomu stačí použít elektronický tuner: kompaktní, přesný a snadno ovladatelný. Je kompatibilní s klasickými, akustickými a elektrickými kytarami, namontovaný na hmatníku a zobrazuje data na vestavěné LCD obrazovce nebo na obrazovce připojeného smartphonu.

Existuje pouze jeden způsob, jak zlepšit zvuk kytary – úpravou tóniny: pomocí ladičky, ladičky a dalších zařízení. To platí pro všechny existující typy kytar: klasické, akustické, poloakustické, elektroakustické a elektrické kytary.

Obecná doporučení

Smyčcový nástroj lze ladit pátým pražcem, harmoniemi, pomocí ladičky nebo ladičky. Bez ohledu na to, kterou z těchto metod zvolíte, musíte kytaru nejprve připravit. Postup krok za krokem:

Kupte si trsátko nebo si ho půjčte od hudebníka, kterého znáte. Díky tomu bude zvuk jasnější a sníží se chyba ladění.
Trochu povolte struny na kytaře. Pár otočení kolíčků bude stačit, aby se provázky při další práci nepřetrhly.

Po dokončení ladění by mělo být ladění zkontrolováno a opraveno, aby se kompenzovalo napětí ve strunách. Poté je třeba je pevně přitlačit ke kolíkům a upevnit ve formě spirály.

Ladění kytary na pátém pražci

Tato metoda nevyžaduje nic jiného než samotnou kytaru a dobrý sluch. Vezměte jej do rukou a připravte se postupně provést následující kroky:

Utáhněte první (vnější) řetězec, abyste odstranili prověšení.
Zatáhněte za první otevřenou strunu a obejděte hmatník, povolte a utáhněte druhou strunu. Během celého postupu by měl první zůstat otevřený. Konečným cílem je najít místo na hmatníku, kde budou dvě struny znít na stejném pražci.
Dále jsou možné dvě možnosti. První je, pokud je nalezené místo nad 5. pražcem. V tomto případě musíte zatáhnout za druhý provázek. Druhý - pokud je pod 5. pražcem: pak musí být naopak oslaben. Poté zafixujte okamžik, kdy obě struny znějí unisono a bez chvění zvuku.
Stiskněte 3. strunu na 4. pražci a vytáhněte otevřený 2. pražec.
Potom musíte stejný zvuk zachytit otáčením kolíčku 3. struny.

Všechny ostatní struny jsou naladěny stejným způsobem. Výsledkem je, že 4. na 5. řadě by měla znít shodně s otevřenou 3., 5. na otevřenou 4. a tak dále. K implementaci této metody budete potřebovat pečlivost a dobrý sluch (schopnost jasně rozlišit jeden režim od druhého).

Ladění kytary podle harmonických

Považován za jeden z nejobtížnějších, ale zároveň - nejpřesnější. S tím si poradí jen zkušení muzikanti, kteří dokážou vydolovat alikvótní zvuk nebo tzv. harmonické. Proces nastavení vypadá takto:

Vyberte harmonickou přes 5. pražec 6. struny a poté přes 7. pražec 5. struny. Dosáhněte mezi nimi stejného zvuku otáčením kolíčku páté struny.
Stejným způsobem harmonizujte všechny ostatní struny na 5. a 7. pražci.
Pro 2. ladění zahrajte alikvotní zvuk na 7. pražci 6. struny a přejeďte přes otevřenou 2. strunu.
Nalaďte poslední strunu vyjmutím harmonické z 5. řady ze 6. a přejetím po 1. řadě.

Konečným cílem je dosáhnout identického zvuku, aby se zvuky spojily v jeden. To vyžaduje jemné ucho, nemluvě o schopnosti extrahovat alikvotní zvuky, takže metoda není vhodná pro každého.

Ladění kytary pomocí ladičky nebo ladičky

Pro ty, kteří nemají dokonalý hudební sluch, se vyplatí použít ladičku – speciální nástroj pro určení referenční výšky tónu. Postup naladění kytary pomocí této funkce:

Přetáhněte první strunu na prvním pražci. Nejprve jej musíte trochu uvolnit.
Otočte válečkem tak, aby zvuk odpovídal zvuku ladičky.
Zbytek strun dolaďte stejným způsobem, aby každá následující splynula ve zvuku s předchozí.

Všechny struny kytary jsou naladěny na 5. pražci. Jedinou výjimkou je třetí, který musí být upnut na 3. pražci.

Ještě jednodušší způsob je naladit strunný nástroj pomocí elektronické ladičky. Snímá zvuk přes audio výstup nebo mikrofon, analyzuje jej a ukazuje rozdíl s benchmarky. S takovým zařízením po ruce nebude ladění kytary obtížné. A pokud máte počítač a internet, ladění lze provést prostřednictvím online tuneru, který poskytuje poměrně vysokou přesnost.

Tuner

EMIALADREGSOLBSIEMI